Půda je nejsvrchnější vrstva zemské kůry. Vzniká v důsledku vzájemného působení ovzduší (atmosféry), vody (hydrosféry) a živých organismů (biosféry) na horniny (litosféru). Studiem půdy se zabývá pedologie.
Podle obsahu jílových minerálů rozdělujeme půdy:
Pro vznik půd jsou důležití půdotvorní činitelé:
- matečná hornina
- reliéf zemského povrchu
- klima
- činnost organismů
- čas
- pevná složka - tvořená zvětralinou matečné horniny (anorganická část) a živou a neživou organickou hmotou; živé organismy žijící v půdě (bakterie, řasy, houby, rostliny, živočichové) zpracovávají odumřelou organickou hmotu na humus - ten je rostlinami využíván jako zdroj živin
- kapalná složka - voda, která rozpouští různé, v půdě obsažené látky a vzniká tzv. půdní roztok
- plynná složka - pochází z ovzduší popř. z rozkladu z mrtvé organické hmoty
Vyšší teplota a vyšší množství srážek zrychlují proces vzniku půdy (pedogeneze). Z tohoto důvodu je je v tropickém pásmu půda mocná až 5 metrů. Naopak v chladném a suchém prostředí je vrstva půdy velice tenká a vzniká relativně pomalu.
Půdní profil - svislý řez půdou, který je členěn na několik půdních horizontů
- nejsvrchnější horizont "A" má černou nebo hnědou barvu a je složen z humusu a živých organismů (edafon)
- druhá vrstva (horizont "B") je tvořena zvětralinou matečné horniny - obsahuje deštěm vyplavené minerální látky a živiny z předchozího horizontu
- třetí vrstva (horizont "C") je tvořena nezvětralou matečnou horninou
Podle obsahu jílových minerálů rozdělujeme půdy:
- písčité
- hlinité
- jílovité
- černozem - velice úrodná půda, která se vyskytuje v nížinách; tyto půdy mají velice vyvinutý nejsvrchnější horizont se silnou humusovou vrstvou
- hnědozem - nejrozšířenější půdní typ v ČR; mají méně mocnou a vyvinutou humusovou vrstvu
- podzoly - méně úrodné půdy z horských oblastí; tyto půdy obsahují vyluhovanou část prvního horizontu, která je šedé barvy a vzniká vyplavení srážkovou vodou
