Vnitřní geologické děje

Jsou vyvolávány silami, které působí hluboko pod zemským povrchem. Jejich účinek je patrný na místech kontaktu litosférických desek, kde vzniká nebo zaniká zemská kůra.
Mezi vnitřní geologické děje patří: magmatická a sopečná činnost, zemětřesení, orogeneze = vznik pohoří, deformace a přeměna (metamorfóza) hornin.


MAGMATICKÁ A SOPEČNÁ ČINNOST
magmatismus = procesy spojené se vznikem, pohybem a tuhnutím magmatu
  • utuhnutím magmatu pod povrchem vznikají hlubinné vyvřelé horniny - vytvářejí rozsáhlá tělesa (především žuly) = plutony
  • tělesa menších rozměrů = masívy
  • magma obsahuje fluidní (tekuté) látky, které rozpouští další okolní horniny a vzniká silně zahřátý minerální roztok - tento roztok (kapalný nebo plynný) se pak volně pohybuje horninami - po ochlazení roztoku dochází k vysrážení rozpuštěných minerálů v puklinách a trhlinách hornin a vznikají rudní žíly
vulkanismus = sopečná činnost
 
    = proces související s pronikáním magmatu na zemský povrch v podobě lávy
    sopka (vulkán) je místem, kde se láva dostává na povrch výlevem nebo výbuchem
  • má kuželovitý tvar - skládá se z:
              • sopečný kužel
              • sopečný komín (sopouch)
              • kráter
  • Sopečný komín slouží jako přívodní kanál pro magma a spojuje magmatický krb a kráter sopky, ze kterého láva vytéká na zemský povrch. V magmatickém krbu se shromažďuje horké magma a plyny. Aktivní sopky nalézáme nejčastěji v oblastech kontaktu litosférických desek, tedy v místech středooceánských a kontinentálních riftů a v místech podsouvání litosférických desek.
  • Při výbuchu sopky se nejprve uvolní velké množství sopečného prachu a popela (sopečný tuf) a poté dochází k výlevu lávy.
  • Láva teče ve formě lávových proudů po svahu sopky. Tuhnutím lávy vznikají výlevné vyvřelé horniny. Rychlým ochlazením lávy vznikají sopečná skla (obsidián). V místech středooceánských hřbetů se láva vylévá na dno oceánů. Při styku s vodou láva rychle tuhne do typických bochníkovitých (polštářovitých) útvarů (pillow lávy).
Další projevy sopečné činnosti jsou výrony horkých pramenů, plynů a gejzírů. Horké prameny mají teplotu od 20°C do 100°C a vznikají "ohřátím" srážkové vody v hlubší části Země. Mají bohaté minerální složení a často léčivé účinky (např. vřídlo v Karlových Varech). Ochlazením horkých plynů a par na svazích sopky vzniká síra. Gejzíry jsou výrony horké vody prosycené CO2, které se uvolňují v pravidelných intervalech (Island, Nový Zéland, USA).


  ZEMĚTŘESENÍ
= otřesy zemského povrchu; jsou způsobeny náhlým uvolněním obrovského množství energie nashromážděné uvnitř zemské kůry a svrchního pláště. Místo, ve kterém dochází k uvolnění energie nashromážděné uvnitř zemské kůry a svrchního pláště.
  • místo, ve kterém dochází k uvolnění energie , se nazývá ohnisko zemětřesení - hypocentrum; toto ohnisko se nachází zpravidla hluboko v Zemi. Z hypocentra se šíří zemětřesné vlny všemi směry 
  • vlny se nejrychleji dostanou na zemský povrch v místě kolmém na ohnisko zemětřesení = epicentrum zemětřesení
    Podle místa vzniku hypocentra zemětřesení můžeme definovat tektonická zemětřesení, sopečná zemětřesení a řítivé zemětřesení. Zemětřesné vlny jsou zaznamenávány pomocí citlivých přístrojů - seizmografů. Pro označení intenzity zemětřesné aktivity se používá řada stupnic - nejznámější je Richterova stupnice, která má celkem 9 stupňů.
    Zemětřesení s epicentrem na dně oceánů a moří jsou spojovány se vznikem ničivé přílivové vlny tsunami
    oblast ČR je relativně klidná. Slabá tektonická zemětřesení jsou známá především z oblasti Podkrušnohoří.

VZNIK PÁSEMNÝCH POHOŘÍ (OROGENEZE) A DEFORMACE ZEMSKÉ KŮRY
    Pásemná pohoří vznikají kolizí litosférických desek. Během kolize se vytváří obrovský tlak a v hlubších částech zemské kůry při podsouvání litosférických desek se zvyšuje teplota. V těchto podmínkách dochází k přeměně (metamorfóze) a natavení hornin - vznikají poruchy zemské kůry. Tyto poruchy se projevují jako zlomy a různé deformace hornin.
  • zlomy vznikají jako praskliny v pevných a nepružných horninách, na které působí orientovaný tlak. V malých rozměrech jsou tyto struktury označovány jako pukliny
  • zlomy, které zasahují do značných hloubek zemské kůry, se nazývají hlubinné zlomy
  • podél hlubinných zlomů dochází k jednoduchému pohybu dvou nebo více bloků zemské kůry a může vzniknout:
        • horizontální posun
        • pokles
        • přesmyk
        • příkopová propadlina
        • hrásť
    Při horizontálním posunu se bloky zemské kůry navzájem posouvají ve vodorovné rovině, podobně při poklesu dochází k posouvání jednoho bloku zemské kůry podél zlomové plochy směrem vzhůru. Příkopová propadlina vzniká poklesem středního bloku zemské kůry podle zlomových ploch. Při vyzdvižení středního bloku zemské kůry podél zlomových ploch vzniká tzv. hrásť.

    Typickým příkladem plastické a spojité deformace horninové vrstvy je vrása. Vrása má v ideálním případě tvar vlny, která se skládá z vyklenutého hřbetu (antiklinála) a z prohnutého koryta (synklinála). Obě části jsou spojené ramenem vrásy. Podle sklonu ramen rozlišujeme vrásy přímé, šikmé, překocené a ležaté. Vrásy mohou mít různé rozměry od několika centimetrů až po desítky kilometrů.

Při procesech vzniku pásemných pohoří se mohou někdy deformované vrstvy hornin nebo celé zvrásněné horninové komplexy přesunout na poměrně dlouhé vzdálenosti. Tímto způsobem vznikají příkrovy - představují zvláštní příklad kombinace plochého přesmyku a deformace hornin. Pohoří s příkrovovou stavbou se nazývají příkrovové pohoří (např. Západní Karpaty, Alpy).